Při vyslovení jména Zappa si většina nedovzdělaných hudebních fanoušků
jen s úšklebkem povzdychne: Zappa? Já ho viděl tenkrát s Výběrem a byl dost slabej... Na první pohled je
však patrné, že takoví odborníci žádnou ze Zappových skladeb nikdy neslyšeli a posměšky a urážkami jen zakrývají
svou vlastní nedokonalost a nedostatečné hudební znalosti. Kultivovanější z nich možná matně vzpomenou i titul
Joe´s Garage, který jediný si zapamatovali, aby mohli být na koncertech Arakainu považováni za experty. Ovšem my,
kteří jsme už něco z Frankova díla zaslechli, víme, že to, co Zappa dokázal, nemá v historii
hudby obdoby. Bohužel - veřejnost nemá možnost se s jeho tvorbou seznámit: komerční i veřejnoprávní
rozhlasové
stanice jsou okupovány mrtvolami a jejich dramaturgové si nedovolí pustit ani jednu z Frankových písní,
Česká televize sice před lety uvedla dokument Does Humor Belong In Music, ale na tehdy mně nedostupné ČT2,
ve dvě hodiny v noci a bez předchozího upozornění (děkuji tímto p. Vildovi z hudebního vydavatelství
Fanton za obětavost, s níž mi ve svém volném čase sháněl videonahrávku), v časopisech nečetl
jsem také nic. (Výjimku tvoří - tuším - předposlední číslo dnes již zaniklého Rolling Stonu, ovšem
informační hodnota onoho článku byla přinejmenším problematická). A tak nebýt paní Veselé, vedoucí prodejny
CD Miláček, a její slabosti pro skladbu Bobby Brown Goes Down, a pana Howarda Štochla,
který mi ukázky ze Zappovy tvorby pouštěl při cestě do Jeseníků, nikdy bych se s Františkem nesetkal
ani já. 
Vychován uhlazenými Beatles (od kterých jsem v patnácti letech
na chvíli dezertoval k hospodským Třem Sestrám a o pár let později i k soudobé elektronické hudbě a i jiným stylům),
byl jsem šokován jednotlivými prvky Zappových kompozic. To, jak dokázal neuvěřitelným
způsobem zprasit písničku (kritik by napsal využíval řetězu změn a střihů a často pracoval
v několika rovinách najednou - viz Rock A-Z) se nedá srovnat s žádným skladatelem v dějinách.
To, co si dovoluje ve skladbách (a hitech) typu Jewish Princess, Tinsel Town Rebellion, nebo
Dancin´ Fool, se nepodobá ničemu v dosavadním vývoji moderní hudby. Deseti i víceminutová kytarová
sóla, neskutečně propracované vokály (nutno slyšet Be In My Video, Fine Girl či He´s So Gay), v textech
drsný ironik nebo přisprostlý srandista, v instrumentálních kusech ideálně sehrané nástroje,
které si necvičené ucho jen těžko dovede představit dohromady, někdy i málo pochopitelné plýtvání, kdy
v jedné písni slyšíme tolik nápadů, ze kterých by jiný dokázal vyprodukovat celé album
(We´re Turning Again a další). V neposlední
řadě výtečně zvolení muzikanti, k nimž býval sice často tvrdý, ale zároveň z nich dokázal dostat
brilantní výkony, a kterým čas od času dal i trochu prostoru. Nelze opomenout ani ten fakt, že každá
jeho deska má bezchybný (a většinou dosti svérázný) obal, což je při
tak velkém počtu alb vskutku obdivuhodné, a i když je patrně všechny netvořil on sám, jistě je sám vybíral.
Všechny jmenované složky dělají ze Zappovy hudby něco jedinečného a nezaměnitelného. Talent,
nezměrná píle a umění vykrást kohokoli a cokoli slavily úspěch vždy, ale v Zappově případě byly
dotaženy do absolutní dokonalosti.
Frank Vincent Zappa se narodil 21. prosince 1940 v Baltimoru ve státě Maryland.
Jeho sicilský otec - fluktuant - vystřídal celou řadu povolání: profesor historie, meteorolog, úředník,
metalurg, holič, učitel matematiky a mnohé jiné, matka - z rodiny řeckých přistěhovalců - pravděpodobně
nepracovala vůbec -
jen jeden čas byla prý zaměstnána jako knihovnice. V listopadu 1950 se rodina přestěhovala
z Edgewoodu (Maryland) do kalifornského Monterey, ve třiapadesátém roce do Pomony a o
rok později do San Diega.V teenagerském věku objevil Muddy Waterse, Howlin´ Wolfa a Johny Guitar Watsona, což je na jednu stranu nesporně pozoruhodné, ale pro mladého Franka měl tento fakt za následek pochopitelně i nemalé problémy s hledáním spřízněných duší - mládeže podobného hudebního zaměření přeci jen neběhalo po okolí tolik. První deskou klasické hudby, kterou vlastnil, byla The Complete Works Of Edgar Warése, vol. 1 a 2, a mladého Františka naprosto uchvátila, a to i přes to (nebo právě proto), že na ní byly jen bicí a sirény. Podle legend se kvůli jejímu až příliš častému přehrávání dostával do sporů s matkou, jíž velmi vadila při žehlení. Aktivně s hudbou začínal jako bubeník ve skupině The Ramblers - její repertoir sestával se z R&B hitů té doby a písniček Little Richarda.
V první vlastní skupině - The Blackouts - hrál pořád ještě
na bicí, poté přešel k The Omens, kde už hráli někteří z budoucích Mothers a Captain Beefheart
(s nímž v roce 1975 natočil LP Bongo Fury, jedno z oblíbených Václava Havla). Zároveň se pokoušel
i o filmovou tvorbu - dílko nazvané Motion vzniklo v roce 56 a podle jeho vlastních slov bylo dost debilní.
V osmnácti letech opustil své místo za bicí soupravou a nakoupil první kytary. Ačkoliv jeho hudební vzdělání omezilo se toliko na speciální kurs harmonie ve čtvrtém ročníku střední školy a kurs kompozice na pomonské universitě (na níž vydržel jen jeden semestr), začal skládat. Rozladěn skutečností, že jeho texty žádný ze zpěváků nedokázal interpretovat tak, aby byl s výsledkém spokojen, chopil se i mikrofonu, i když měl - jak sám později přiznával - velké problémy s koordinací zpěvu a pohybu pravé ruky. Z té doby stojí za zmínku snad jen hudba k béčkovému filmu Run Home Slow, kterou natočil ve svém studiu v Cucamonze, a v roce 1964 deset dní ve věznici v San Bernardino za pokus spáchání pornografie. Po návratu z vězení byl nucen studio opustit - dům musel ustoupit rozšiřování silnice, což - mimochodem - za chvíli čeká i mě kvůli nesmyslné stavbě dálnice D3. Z nouze nastoupil k The Soul Giants, v níž už hráli Roy Estrada a Jimmy Carl Black, přeměnil je na Mothers Of Invention a postupně prosadil vlastní tvorbu. Mezitím - a to stojí za připomenutí - se také stačil oženit a rozvést.
Po roce hladovění a marných pokusů prorazit s - v té době - naprosto nepopulární
a nepochopitelnou hudbou rozhodli se členové Mothers najmout manažera. Našli Herba Cohena a ten jim zajistil
nejen účinkování v několika povětšinou podřadných barech, ale i smlouvu s MGM se zálohou (pro ně) neuvěřitelnými
2 500 dolary. Debutového 2LP Freak Out se tehdy prodalo 35 000 kusů. Mothers Of Invention se rozešli v roce 1969,
ale shrneme-li jejich působení na scéně showbusinessu, zjistíme, že odstartovali hudební revoluci. Vynalezli
undergroundovou hudbu, vynalezli prý i dvoualbum a konceptuální album, představili úplně nový způsob
koncertování, založený na pestrosti zábavy, divadle a mnohem živější komunikaci s posluchači než jaká byla
doposud k vidění, jako první používali efekty na všechny nástroje včetně dechových a mně změnili život. V následujících pětadvaceti letech se vlastně nic podstatného nestalo. Od roku 69 najímal Zappa na každou desku v podstatě jiné Mothers Of Invention, v roce 1971 název skupiny zkrátil na jednodušší Mothers, po roce 76 skupiny vystupovaly jen pod jeho jménem. Vydával další a další skvělé desky, najímal další skvělé muzikanty, pro své fanoušky pořádal další skvělá koncertní show. (Jistě, napsal i spoustu sraček, ale já nejsem objektivní). Drogy nebral, rodinný život neprovázely skandály. Ve svém domácím studiu komponoval hudbu, psal veselé i kritické texty, kouřil Winstonky a ve spolupráci s druhou manželkou Gail (Sloatmanovou, vzali se v r. 67) plodil děti. V říjnu 1985 vystoupil v Senátu proti aktivitě PMRC (Rodičovského střediska pro výzkum hudby) - cenzurování textů rockových skupin,
na podzim devětaosmdesátého roku promluvil na stotisícovém shromáždění zastánců
povolení předčasného přerušení těhotenství v LA. Po revoluci v listopadu 1989 se měl stát
konzultantem
československé vlády v oblasti obchodu a kultury a jednat s americkými podniky o investicích do ČSSR, v červnu
1991 zahrál s Pražským Výběrem na
koncertě věnovanému odchodu sovětských vojáků z republiky. Na sklonku
života uvažoval i o prezidentské kandidatuře, k čemuž bohužel (nebo naštěstí) nedošlo. Při svém posledním
veřejném vystoupení v září ve Frankfurtu uvedl svůj nejnovější opus - operu Yellow Shark.Frank Zappa zemřel v 4. prosince 1993 ve svém domě v Kalifornii na rakovinu prostaty. Neobjevených písní nebo podobné novinky se s největší pravděpodobností nedočkáme - Zappa nebyl jako Beatles, nerozlišoval mezi kvalitním a ... no, řekněme méně kvalitním, a vydal (téměř) vše ještě za svého života. Nenajdeme tedy Live At BBC a podobné archivní nahrávky. Jsme odsouzeni k doživotnímu poslouchání pětapadesáti desek a několika desítek více či méně zajímavých bootlegů.